K pojmenování světa –Deriwia se váže příběh. Je to už hodně dávno, co se kdosi rozhodl vytvořit svět plný rozmanitých bytostí. Říkejme mu Eronel, ten kdož nás stvořil. Nebylo pro něj jednoduché dát dohromady jeden z tak důkladně promyšlených světů jako je tento, ale přec se mu to povedlo.
Jsme jeden ze tří světů v dimenzi jmenované Atrecis blízko hvězdě Pollux. Jako prvé vytvořil své milované anděly, kteří měli chránit vše živé, co na zemi se jen pohne. Hned vzápětí vytvořil lidi, křehké bytosti, které vás i tak velice překvapí a démony, kteří nebyli takoví, jací jsou teď. Dá se říct, že někteří z nich byli i velice mírumilovní. Dále už nechal na osudu, jaké rasy se vyvinou. Vpustil na svět jakési zárodky bytostí, ze kterých se postupem času vyvinuly nové, námi už velmi dobře známé rasy, které tu s námi jsou doteď. Kdyby snad okolnosti v těchto významných rocích byli jiné, mohly by tu mezi námi pobíhat tvorové, o kterých se nám ani nesnilo. Je to, ale tak, jak svět chtěl. Když byl vývoj u konce, všechny bytosti žily v míru, každý si hleděl svého a nikdo nepotřeboval vyvolávat nepokoje. Když jste měli vážný problém, zjevil se vám anděl, který vždy pomohl.
Takhle to fungovalo velice dlouho, dokud se na nebesích nestrhl povyk. Jeden z andělů povstal a přidalo s k němu pár dalších. Prý, že už nebudou nadále otročit těm na zemi, oni sami chtějí zažít svobodu a ne být stále na někoho vázáni. Tento povyk se dostal až k Eronelovi, který nakázal tuto skupinku andělů z nebe vykázat. „Když chtějí mít svobodu, ať ji tedy mají, ale už nikdy se nemohou vrátit na nebesa,“ tak zněla jeho slova. Vykázaní andělé začali dělat na zemi nepokoje. Postupem času se tito andělé začali měnit. Jedni v dobro, druzí ve zlo. Na zemi v tu dobu vládly nepokoje. Po tolika letech soužití se začal mír hroutit.
První potyčka byla sic nechtěná, ale rozpoutala něco, co my dnes na tomto světě žijící známe jako velmi mocnou válku. Stalo se to pouhým omylem. Člověk, který nechtěně zabil jednoho z velmi mocných démonů a ani vlastně neví, jak to udělal.
Na to Pán temnoty, jak říká zlá strana svému vůdci, povstal a vyhlásil mírumilovným rasám válku. „Ti, kdož se přidají k dobru, ať jsou od této chvíle až do nepaměti vyzabíjeni,“ s těmito slovy začala válka.
Rasy, které by za normálních okolností sebou jenom pohrdaly, se semkly dohromady a začali ničit nebo se bránit. Vlkodlaci měli ze začátku veliký problém s tím, že by měli spolupracovat s upíry, ale když viděli, jak jejich stoupenci umírají, věděli, že pokud chtějí zabránit vymření jejich rasy, musí spolupracovat.
První krůčky války byly nezřízené. Zničili svět, který byl tak krásný. Vypálené území, trosky, zlá magie, láva, vše, kde bylo zlo, se začalo měnit. Zato tam, kde našlo útočiště dobro, zůstala půda díky kouzlu neporušena.
A takto je hranice zla a dobra oddělena doteď. Po tomto nezřízeném začátku, bylo válek už jenom pár a vlastně to není ani tak dlouho. V té době jste se narodili vy. Vychováváni do boje vedeni k jasnému vítězství. Jenže svět se připravuje na něco, co rozhodne, kdo tady vlastně zůstane. Na velkou válku, která má za úkol nastolit naprostý konec..
Jsme jeden ze tří světů v dimenzi jmenované Atrecis blízko hvězdě Pollux. Jako prvé vytvořil své milované anděly, kteří měli chránit vše živé, co na zemi se jen pohne. Hned vzápětí vytvořil lidi, křehké bytosti, které vás i tak velice překvapí a démony, kteří nebyli takoví, jací jsou teď. Dá se říct, že někteří z nich byli i velice mírumilovní. Dále už nechal na osudu, jaké rasy se vyvinou. Vpustil na svět jakési zárodky bytostí, ze kterých se postupem času vyvinuly nové, námi už velmi dobře známé rasy, které tu s námi jsou doteď. Kdyby snad okolnosti v těchto významných rocích byli jiné, mohly by tu mezi námi pobíhat tvorové, o kterých se nám ani nesnilo. Je to, ale tak, jak svět chtěl. Když byl vývoj u konce, všechny bytosti žily v míru, každý si hleděl svého a nikdo nepotřeboval vyvolávat nepokoje. Když jste měli vážný problém, zjevil se vám anděl, který vždy pomohl.
Takhle to fungovalo velice dlouho, dokud se na nebesích nestrhl povyk. Jeden z andělů povstal a přidalo s k němu pár dalších. Prý, že už nebudou nadále otročit těm na zemi, oni sami chtějí zažít svobodu a ne být stále na někoho vázáni. Tento povyk se dostal až k Eronelovi, který nakázal tuto skupinku andělů z nebe vykázat. „Když chtějí mít svobodu, ať ji tedy mají, ale už nikdy se nemohou vrátit na nebesa,“ tak zněla jeho slova. Vykázaní andělé začali dělat na zemi nepokoje. Postupem času se tito andělé začali měnit. Jedni v dobro, druzí ve zlo. Na zemi v tu dobu vládly nepokoje. Po tolika letech soužití se začal mír hroutit.
První potyčka byla sic nechtěná, ale rozpoutala něco, co my dnes na tomto světě žijící známe jako velmi mocnou válku. Stalo se to pouhým omylem. Člověk, který nechtěně zabil jednoho z velmi mocných démonů a ani vlastně neví, jak to udělal.
Na to Pán temnoty, jak říká zlá strana svému vůdci, povstal a vyhlásil mírumilovným rasám válku. „Ti, kdož se přidají k dobru, ať jsou od této chvíle až do nepaměti vyzabíjeni,“ s těmito slovy začala válka.
Rasy, které by za normálních okolností sebou jenom pohrdaly, se semkly dohromady a začali ničit nebo se bránit. Vlkodlaci měli ze začátku veliký problém s tím, že by měli spolupracovat s upíry, ale když viděli, jak jejich stoupenci umírají, věděli, že pokud chtějí zabránit vymření jejich rasy, musí spolupracovat.
První krůčky války byly nezřízené. Zničili svět, který byl tak krásný. Vypálené území, trosky, zlá magie, láva, vše, kde bylo zlo, se začalo měnit. Zato tam, kde našlo útočiště dobro, zůstala půda díky kouzlu neporušena.
A takto je hranice zla a dobra oddělena doteď. Po tomto nezřízeném začátku, bylo válek už jenom pár a vlastně to není ani tak dlouho. V té době jste se narodili vy. Vychováváni do boje vedeni k jasnému vítězství. Jenže svět se připravuje na něco, co rozhodne, kdo tady vlastně zůstane. Na velkou válku, která má za úkol nastolit naprostý konec..